Moje stručná hudební historie aka BIO
K hudbě jsem se dostal hodně brzo,
mohlo mi být tak 14, když jsem poprvé v klubu viděl z blízka práci DJ,
bylo to v Havlíčkobrodském METRU. Tehdy jsem se taky
spřátelil s Davidem Hamerským (aka DJ David), sice
jsme si úplně neseděli hudebním stylem, ale ani to nebránilo tomu, aby mě
toho hodně naučil. Někdy v tu dobu jsem dostal základní výbavu darem od
rodičů, myslím na vánoce. První pokusy s mícháním mě hodně odradily a
technika ležela ladem doma.
Já mezitím „hudebně dozrával“ a z takové komerce jako tehdy populární Royal Gigolos jsem přešel k vocal houseu. To mi trvalo tak rok, kupoval jsem takové desky jako legendární Waterman (Olav Basoski) nebo Weekend (Michael Gray), rád je hraju i dnes, pokud je dobré publikum.
Další kapitolou mého krátkého hudebního života byla cesta na Ibizu. Bylo to tam dost inspirující. Dostal jsem se díky Papámu (táta) i na místa jako Amnesia. Když to shrnu, dalo mi to dvě věci. Zjistil jsem, že Tiesto je idiot, co neumí hrát a pak jsem objevil na freeparty v Amnesii (na pláži jsem dostal lístek) electro house. Přesně si pamatuju i track, co mě úplně omámil. Později jsem došel k tomu, že to byl PRYDA – Aftermath, takže, taková moje srdeční záležitost.
Největší milníkem však bylo objevení BEATPORTU, nekonečného zdroje elektronické hudby. Do té doby jsem si opravdu myslel, že se dá všechno stáhnout na P2P :D První nákupy, první povedené mixy, electro house se mi pořád dostával hlouběji pod kůži. Bylo to super, hlavně vidět jak se člověk pořád zlepšuje, šlo to opravdu rychle.
Teď už se dostáváme tak do doby před rokem, to jsem si vyzkoušel i první hraní pro lidi. Byla to soukromá chatka, mám to pořád v živé paměti, hlavně to, jaký super publikum jsem měl, povedená akce, to je opravdu ta nejlepší věc do začátku. Dál už to šlo ráz na ráz, hráli jsme společně s Patrickem Guhlem (Patrick G.) v malém bárku v Havlíčkově Brodě, každý víkend, pátek, sobota. Nikdo tam sice nechodil :D ale dost jsme se naučily, opravdu není nad to „vyhrát se“. Člověk pak nezná trému. Taky jsem si někdy v tu dobu už začal říkat DJ, předtím mi to bylo nějakým záhadným způsobem proti srsti. Postupem nahoru bylo hraní v baru, kam chodí i lidi :D bylo to Metro Cafe, kde jsem hrál a pořád hraju. Spíš house, pomalejší deep house až po pomalejší electro. Je to dost různé a člověk se pořád hudebně vyvyjí a jde někam dál, pokud ne, je něco špatně a nikdy to nebude stát za to.
A co bude dá? Nevím, ale mám radost, že moje kariéra DJe pořád akceleruje.
